Prvního ledna 1994 jsem stála na horní části schodiště ambasády, trochu zmatená. Maličký bělovlasý muž, který kráčel svižně proti mně, nebyl vůbec takový, jakého jsem čekala. Potřásla jsem rukou Viktoru Franklovi, mému hostu, a řekla: „Četla jsem Vaši knihu před 25 lety a dodnes si ji pamatuji.“

„A pamatujete si ji v hlavě nebo v srdci ?“ zeptal se.
„V srdci.“
„To je dobře,“ odpověděl a znělo to jako požehnání.

„Nemusíte validovat  rozhodnutí klienta, ale vždy můžete validovat vnitřní prožitek, který k němu vedl.“

„Když potřebujete zaostřit pozornost, zpomalte se - zpomalte svou řeč, svou mysl, svůj dech a v klidu se zaměřte na to, o co jde.“

Při práci s klientem jsem ráda zcela autentická.

Když nečemu dokonale rozumíš, zdá se Ti to jednoduché.

Cesta k porozumění je mnohem lehčí, když je provázená opravdovým zájmem.

Co je komplikované, je pro mě výzvou a výzva je vždy nesmírně vzrušující !

Terapeut, kterého bych si vybral, byl měl splňovat tyto čtyři předpoklady:

• v první řadě by měl být opravdu vřelý a pečující, ne jenom „hrát roli terapeuta“
• vidět vzory propojující zdánlivě náhodná témata v mém životě
• rozumět původu a vzniku těchto vzorů
• mít dostatečnou zkušenost a zralost, aby mi pomohl nalézat co nejvhodnější řešení

Schema is trait, mode is state.